Film Architektura ČSSR 58–89 získává ocenění za výjimečný počin!

Česká cena za architekturu každoročně oceňuje nejen výjimečné realizace, ale také projekty, které mají hlubší a dlouhodobý význam pro obor. Cenu za výjimečný počin, udělovanou Akademií ČCA, letos získává film Architektura ČSSR 58–89 za zpracování současného pohledu na českou architektonickou tvorbu 2. poloviny 20. století.

Ocenění bude režisérovi Janu Zajíčkovi a autorovi námětu Vladimirovi 518 slavnostně předáno na nominačním večeru 19. června 2025.

Tento filmový projekt představuje mimořádně rozsáhlou a systematickou reflexi československé architektonické produkce v období mezi lety 1958 a 1989, které bývá v laickém i odborném diskurzu často zjednodušováno, opomíjeno nebo zatíženo ideologickými předsudky. Zajíčkův film se vyznačuje snahou o historicky vyvážený a věcný pohled, který umožňuje nově nahlédnout na kvalitu i kontext architektury pozdního modernismu a tzv. normalizačního brutalismu.

Režisér se v dokumentu zaměřuje nejen na vizuálně působivé celky a jednotlivé stavby, ale především na životní příběhy a profesní osudy hlavních protagonistů tehdejší architektonické scény. Právě skrze jejich osobní výpovědi film akcentuje generační étos, dobové souvislosti i vnitřní rozporuplnost tehdejší tvorby pohybující se mezi progresivními koncepty a omezeními danými dobovou politikou. Důležitou součástí výpovědi filmu je rovněž upozornění na současný stav řady významných staveb z tohoto období, z nichž mnohé byly necitlivě přestavěny, zanedbány či dokonce zbourány.

„Chodíme kolem těch domů každý den, aniž bychom si uvědomili, že je za nimi neuvěřitelná práce, životní zvraty, příběhy, souboje, konflikty, výhry a tak dále… Unikátní na tom období je, že architekti vytvářeli domy v podmínkách totality a neměli přístup k technologiím, museli si je sami vymyslet, což vedlo k neuvěřitelné kreativitě, která je ceněná i na Západě. Když chtěli architekti udělat třeba zavěšenou fasádu, tak ji nemohli nikde koupit, nemohli si ani objednat nějaké doplňky z katalogu, ale museli vše prostě vymyslet od nuly. A ten ‚do it yourself‘ princip je na místní větvi tohoto architektonického období unikátní,“ oceňuje režisér Jan Zajíček.

Film Architektura ČSSR 58–89 zároveň tvoří symbolické završení dlouhodobého úsilí Vladimira 518 – hudebníka, výtvarníka a výrazné postavy současné kulturní scény – o popularizaci a „znovuzhodnocení“ architektury druhé poloviny 20. století. Navazuje na jeho předchozí projekty, zejména rozsáhlou dvousvazkovou publikaci Architektura 58–89, stejnojmennou výstavu a televizní dokumentární cyklus. Výsledný film tak představuje významný příspěvek k aktuální debatě o hodnotách a budoucnosti poválečné architektonické tvorby v českém prostředí.

„V té době se stavěly domy, které se už nikdy stavět nebudou, způsobem, který se už nikdy nebude používat. Byl to experiment, byla to sochařina, bylo to snění, byl to pokus o naplnění určitých utopií v té době. A v tom je podle mě neuvěřitelná hodnota. A snad se nám podaří něco z toho zachránit – nejen pro svět, ale i pro budoucí generace – protože v té hmotě je ten příběh strašně silně zapsaný,“ svěřil se Vladimir 518.