Aktuality

Středočeský kraj vyslal do boje o letošní Českou cenu za architekturu celkem pět realizací

Česká komora architektů v lednu 2018 vyhlásila 3. ročník České ceny za architekturu (ČCA). Architekti do ní přihlásili 145 realizací. Sedmičlenná mezinárodní odborná porota (Roger Riewe – předseda poroty, Carlo Baumschlager, Zsolt Gunther, Andrea Klimko, Robert Konieczny, Yael Moria Klain a Ivan Reimann) do užšího výběru nominovala 33 děl, ze kterých v listopadu 2018 vzejdou finalisté a držitel historicky třetí České ceny za architekturu. Nominační večer se konal 31. května 2018 v pražském divadle Archa. V nominacích poroty je zastoupeno 10 regionů České republiky a hlavní město Praha. Středočeský kraj v soutěži reprezentují Administrativní budova ve Strančicích od Architektura, s.r.o., Kotelna Libčice nad Vltavou od ateliéru Hoffman, Rekonstrukce a přestavba mlýna na bydlení od Stempel & Tesař Architekti, Rodinný dům Neveklov od Atelier Kunc Architects a Sportovní hala v Dolních Břežanech od Sporadical.

 

V letošním ročníku ČCA výrazně vzrostl počet projektů dokončených teprve v předchozím roce a nejinak je tomu mezi nominovanými díly. V roce 2017 jich bylo dokončeno dvacet pět, osm pak mezi roky 2014 až 2016. Stejně jako u celkového počtu 145 přihlášených děl do letošního ročníku ČCA, i pro nominované je příznačná vysoká převaha soukromých investic nad veřejnými. Těch je mezi 33 nominovanými pouze sedm. Nejčastějším tématem letošních nominací jsou stejně jako vloni rodinné domy a vily, kterých je třináct.

 

Zda některá z realizací nacházejících se ve Středočeském kraji osloví porotce natolik, že se zařadí mezi finalisty, bude jasné už za necelý měssíc, 19. listopadu 2018 na slavnostním galavečeru ve Foru Karlín v Praze. Na akci budou rovněž vyhlášeny výsledky ocenění za výjimečný počinceny partnerů. Den po galavečeru se v Galerii Jaroslava Fragnera uskuteční vernisáž výstavy České ceny za architekturu 2018.

 

Realizace ve Středočeském kraji

 

  1. Administrativní budova ve Strančicích

Lokalita: Svojšovice, Strančice

Autor: Ing. arch. David Levačka Kraus, www.archi.cz

 

Administrativně správní budova společnosti, která distribuuje a vyrábí betonové směsi a jejíž vedení je nakloněno alternativním technologiím, zdrojům energií i stavebním postupům. Syrové autentické místo s vůní práce. Industriální charakter pozemku má silnou atmosféru díky hučící a nikdy nespící betonárce i čtyřicetimetrovému zemědělskému silu naproti. Náplň činnosti se promítá do neuspořádaného výrazu objektu, který je celý výhradně betonový odlitek. Betonový živočich, jehož forma vychází pouze z funkce provozů, vztahů k okolí, pohybu slunce i pohybu aut kolem. Vzrostlé stromy byly zachovány, dům se jim vyhnul. Pohledový beton různých struktur je na podlaze, stropech, stěnách, objekt sám včetně střechy je vylitý z tepelně izolačního betonu tloušťky stěny cca 1 m, bez jakýchkoliv dalších obkladů, úprav či typických dokončovacích prací. Experiment se souhlasem klientů. Instalace a další stavební prvky jsou viditelné, vedené na betonových konstrukcích, okna jsou oči domu, tvoří obrazy na fasádě. Parkování je na střeše objektu, kde bude i fotovoltaická elektrárna s nabíječkami pro elektromobily nyní parkujícími uvnitř domu. Objekt skrývá prvky, které byly vyvinuty investorem ( 10metrová vyklápěcí vrata sloužící pak jako zastřešení, robot provádějící zdění, detaily zábradlí, pojezdných skel, atd. ).

 

  1. Kotelna Libčice nad Vltavou

Lokalita: Libčice nad Vltavou

Autoři: Ing. arch. Patrik Hoffman, Ing. arch. Simona Benátská, spolupracovníci:

MgA. Matyáš Švejdík, Ing. arch. Rudolf Pástor, Ing. arch. Tomáš Havlíček, www.atelierhoffman.eu

 

Z hromady sutě a popela. Originální konverze objektu bývalé Kotelny na pronajímatelný multifunkční prostor pro kulturní, firemní a společenské akce, který má ambici stát se srdcem budoucí umělecké & kulturní čtvrti v symbióze s tradiční řemeslnou výrobou a technologickými inovacemi, jedinečným způsobem zachovávající průmyslovou etapu rozvoje města, jež významně ovlivnila historický kontext daného místa. Jedná se o další důležitý projekt postupné regenerace kdysi rozsáhlého průmyslového areálu ŠROUBÁRNY v Libčicích nad Vltavou, nedaleko Prahy, který dal lidem práci i místo k životu a stal se nositelem téměř 150 letého řemeslného know-how výroby šroubů a drátů. Brownfieldu, který dnes funguje na pár procent svého původního výkonu, se tak vrací život v jiné podobě, s plánem uchovat a rozvíjet řemeslnou a výrobní tradici. Kotelna společně s dnes již ikonickým industriálním klenotem Uhelným Mlýnem, je počátkem nového UM Valley v meandru řeky Vltavy.

 

  1. Rekonstrukce a přestavba mlýna na bydlení

 

Lokalita: Slapy

Autoři: prof. Ing. arch. Ján Stempel, Ing. arch, Jan Jakub Tesař, spolupracovník Ing. Aleš Herold, www.stempel-tesar.com

 

Již od prvního setkání s majiteli bylo jasné zadání, jaké má jejich budoucí bydlení splňovat požadavky: „Má být neotřelé a přitom neokázalé“. Byly jsme teprve na začátku hledání vhodného místa, kde by měl dům stát. Přání bydlení na samotě splnil svou polohou a geniem loci prastarý mlýn u zaniklého rybníku. Po první návštěvě bylo rozhodnuto: „Tady a v tomto domě; nebude se stavět, ale rekonstruovat.“ Stáří mlýn poznamenalo. Léta bez péče, vlhkost a nevhodná dispozice vedla k radikálnímu řešení. Na místo „plastické operace“ razantní „transplantace“. Nikoli povrchní omlazení, ale ozdravení všech zásadních konstrukcí tak, aby se nevytratilo kouzlo staletí. Hlavním úkolem bylo do útrob domu dostat vzduch a světlo. Nikdo si ale nepřál narušit štít, proto jsme „amputovali část trupu“. V původním objemu stavby tak vzniklo patio, kudy do interiéru přes prosklený „řez domem“ vniklo slunce. Hlavní štít se obnažil z obou stran a proudění čerstvého vzduchu jej zbavilo věčné vlhkosti, které by se s obnovením rybníka znásobilo. Stávající krov se zrenovoval. Z obývacího pokoje s kuchyní a jídelnou je možné se stále pohledem na práci předků kochat; prostor je otevřen zrušením stropu přes dvě patra. Vstup do mlýna zůstal na původním místě. Mlýnské kolo bylo vyrobeno tradičním řemeslným způsobem. Celé přízemí včetně patia je dlážděné čedičovou dlažbou. Pečlivým způsobem jsme takto postupně obnovili nebo vyměnili jednotlivé části mlýna tak, abychom splnili vytýčený cíl, nevzít domu krásu stáří. Obrazně přirovnáme naši práci architektů a všech spolupracujících řemeslníků k lékařům, které své pacienty léčí. Stejně jako v jejich v práci je nutné k uzdravení víc. Tím vdechnutím života, tím uzdravením bylo zabydlení novými majiteli. Dům nalezl znovu svoji funkci, smysl života domu.

 

 

  1. Rodinný dům Neveklov

 

Lokalita: Neveklov

Autoři: MgA. Michal Kunc, Ing. arch. Alžběta Vrabcová, www.atelierkunc.com

 

Dům v Neveklově pracuje se základním, archetypálním tvaroslovím rodinného domu se sedlovou střechou. Kompozičně jde o dvě budovy se stejným sklonem střechy a rozdílnou výškou, lehce od sebe uskočené a spojené proskleným krčkem. Hlavním motivem našeho konceptu je propojení interiéru s exteriérem velkými okny a terasami, dům je velmi vzdušný, na dvou místech otevřený do krovu a nabízí množství průhledů do velké zahrady. Barevnost je minimalistická – dům je zvenku černý a uvnitř převážně bílý – vycházející z naší dlouholeté inspirace Skandinávií. Barevné akcenty do interiéru přinášejí detaily či nábytek, atmosféru dotváří krb na dřevo a množství doplňků. Dům stojí v bývalém ovocném sadu, objekt je proto komponovaný tak, aby starou zahradu minimálně zatížil a časem se stal její nedílnou součástí. Při navrhování jsme cíleně pracovali s krásou v nedokonalosti – počítáme s tím, že černá fasáda časem dostane patinu, oprší, dřevěné terasy zestříbrní, doroste tráva i luční kytky a vše splyne do jednoho organického celku. Konstrukčně se jedná o dřevostavbu, skeletový systém s instalační předstěnou. Fasády včetně šikmé střechy jsou provedeny starou japonskou technikou, jsou obaleny ručně hloubkově opalovanými modřínovými prkny. Abychom podtrhli minimalistický výraz domu, navrhli jsme skrytý zaatikový žlab. V interiéru jsou na obvodových konstrukcích použita prkna, natřená na bílo, vnitřní příčky jsou sádrokartonové, podlaha litá cementová stěrka, v koupelnách jsou použity stěrky na stěnách, v jedné z koupelen pak černobílé obklady. Veškerý nábytek jsme navrhli jako vestavný na míru interiéru: jde kombinaci bílých lakovaných MDF a přírodního olejovaného dubu. Drobné, kontrastní detaily jsou černé. V koupelnách jsou zařizovací prvky v matně černém odstínu.

 

  1. Sportovní hala v Dolních Břežanech

 

Lokalita: Dolní Břežany

Autoři: Ing. arch. Aleš Kubalík, Ing. arch. Josef Kocián, Ing. arch. Jakub Našinec, Ing. arch. Veronika Sávová, www.sporadical.cz

 

Novostavba sportovní haly navazuje na areál základní školy. Stojí na hraně obce v těžišti velké rozvojové plochy. Je magnetem a inspirací pro své okolí. Slouží k výuce tělocviku, pro sportovní veřejnost i k pořádání kulturních akcí. Sportovní plocha má velikost 45×25 m a výšku 8-9 m, kapacita tribuny je 250 diváků. Tvar haly je oblý, hladký a abstraktní. Kupole přibližuje měřítko člověku, kovový povrch zrcadlí okolí, hranice oblohy a střechy je nejasná. Budova maskuje své skutečné rozměry. Široké terénní schodiště před halou vymezuje veřejný prostor a tvoří přirozený amfiteátr. Exteriér halu odlišuje, interiér naopak navazuje na školu kombinací dřeva a bílých a šedých povrchů. Vnitřní uspořádání odráží vazby na okolí. Vstup diváků je orientován kolmo k parkovišti, posuvné západní okno s výhledem na obec umožňuje spojení se školním hřištěm, východní okno je průhled do budoucnosti. Spojovací krček dělá z haly součást školy. Srdcem je sportovní plocha dělená na tři části mobilními roletami. V přízemí jsou šatny s umývárnami oddělené od sportovní plochy stěnou z žebřin, v patře kabinety a strojovny. Pod tribunou je zázemí a nářaďovny. Otevřený vestibul s bufetem je přemostěný lávkou, která spojuje obě části tribuny. Pro halu byl studiem Les kanců navržen informační systém malovaný přímo na betonové stěny. Nosná konstrukce je kombinací železobetonových půdorysně zakřivených stěn a ocelové příhradové střechy s vazníky o rozponu až 44 m. Fasáda je z falcovaných šindelů z přírodního hliníku. V hale je použita kombinace několika akustických opatření, do výšky 2,5 metru je realizován modřínový obklad. Zdrojem tepla a chladu je tepelné čerpadlo. Denní osvětlení zabezpečuje 68 tubusových světlovodů. Součástí systému umělého osvětlení je senzor pro automatickou regulaci intenzity.