Aktuality

Rozhovor: Je třeba zabývat se nedostatky v prostoru, skutečnými potřebami lidí / Jakub Szczesny porotce ČCA 2017

Je třeba zabývat se nedostatky v prostoru, skutečnými potřebami lidí

OHEL – Dočasný pavilon muzea polských Židů (foto: Radek Polak)

Jste úspěšný architekt. Začínal jste ale jako ilustrátor sci-fi časopisu, působil jste jako kreativní ředitel, máte studio zaměřené na design interiérových doplňků a nábytku. Co Vás na multidisciplinární práci přitahuje?

V naší kanceláři se zaměřujeme především na dvě oblasti. Za prvé na rodinné domy, většinou pro klienty z horní střední třídy, kteří mají nejen peníze, ale i odvahu experimentovat; a navíc jsou dostatečně vzdělaní a odhodlaní to s námi zkusit. V případě navrhování rodinných domů je výjimkou náš koncept tzv. Simple House (Jednoduchého domu). Jedná se o systém individuálně přizpůsobitelných, energeticky úsporných a rychle montovatelných domků pro polskou střední třídu (popisovanou jako „řidiči škodovek“). Je snadné nabízet domy na míru pro bohaté. Ale jak to udělat, když se setkáváme s klienty, kteří si uvědomují kvality a přínos designu, ale nejsou tak bohatí, aby si mohli dovolit zaplatit architekta?

Za druhé se zaměřujeme na umělecké projekty, většinou do veřejného prostoru. Práce máme na různých místech po celém světě, např. v Sao Paulu, Saint Louis, Jaffě. Zajímá nás experimentování. Nejsme posedlí technologií budov. Přitahuje nás to, jakým způsobem ovlivňujeme modus vivendi a jak soubor specifických, někdy skutečně intimních potřeb zasahuje do návrhu prostoru interiéru i exteriéru domu. Ovlivňují nás myšlenky architekta Bernarda Rudofského zaměřené na design orientovaný na člověka. Proto se také soustředíme na věci, jež obklopují a organizují náš každodenní život. Někdy je pro nás důležitá třeba varná deska pro General Electric, která přitáhne lidi při vaření jako za „starých dobrých časů“, nebo cestovní plášť dlouhý až pod kolena určený pro skutečné cestovatele, jenž využívá technologií inspirovaných horskými oděvy a přitom vypadá stále elegantně. Rádi bychom se více zabývali nedostatky a omezeními v prostoru, opravdovými potřebami lidí, které rigidně chápané disciplíny nemohou skutečně uspokojit. Svými drobnými zásahy bychom chtěli léčit bolavá místa a proměňovat prostředí v přívětivější pro život.

Keret House, Varšava (foto: Bartek Warzech)

Proslavil jste se Keret Housem (2012), nejhubenějším obytným domem světa. Může stavba umístěná v proluce o maximální šířce 1,5 metru sloužit ke každodennímu užívání, nebo ji lze vnímat jen jako přechodné útočiště? Jaké rozměry stavby považujete ještě za uživatelsky přívětivé?

Všechny stavby, jež nedělají prostor pohodlným, se těžko užívají. Normy a předpisy, jak je známe z Neufertových knih, mohou hodně pomoci, ale nelze je násilně uplatňovat na každý případ. U Keret House bylo dokonce nemožné je jakkoliv použít, a proto jsem hledal inspiraci v říši, kde v tomto směru platí omezení mimořádná – jako je design jachet a automobilů. Je to místo pro osamění, člověk zde pracuje a přemýšlí sám. Proto jsou potřeby a standardy méně vyšponované než v prostorech pro více osob. Lidé zde rádi stráví pár týdnů, protože se jedná o určitý druh specializovaného, komfortního útočiště jen pro ně a jejich myšlenky…

Už více než deset let pořádáte společně s nadací Bęc Zmiana každoročně architektonický festival Synchronicity, jenž podporuje architekty, kteří hledají řešení současných sociálních, politických, ekonomických, estetických a emocionálních problémů, které jsou viditelné v městských prostorech. Vzpomněl byste si na nějaký zajímavý příklad dobré praxe, inovativní nápad, šokující vizi či téma, s nimiž architekti přišli?

Každý rok je vybráno jedno téma. Mým oblíbeným tématem bylo hledání nových motivů pro Varšavu. Ty jsme pak nabízeli varšavskému oddělení propagace, aby přestalo používat stále jen Chopina a Povstání. Vybrali jsme několik námětů, např. člověkem vytvořená tektonika města, varšavská šedá cihla, utopické obří projekty Damięckého a další, o nichž si myslíme, že by mohly zvídavější a vzdělanější turisty přijíždějící do Varšavy „vyčmuchávat“ příběhy o tomto městě, zajímat. Varšava má ve srovnání například s Krakovem skutečně vrstevnatý kontext. Vyžaduje více úsilí, aby ji člověk poznal. Nestačí jen procházky mezi hezkými starými budovami Tržního náměstí a popíjení piva na zahrádce před pivnicí.

Autorka rozhovoru Markéta Pražanová (překlad: Lucie Mertlíková)

Jakub Szczesny

Jakub Szczęsny vystudoval architekturu na Technologickém institutu ve Varšavě, Ecole d’Architecture La Défense v Paříži a Escuela Técnica Superior de Arquitectura v Barceloně. Svoji kariéru začal jako ilustrátor v polském sci-fi časopisu Fantastyka a v polských mutacích časopisů PlayboyFluid. Po letech práce „na volné noze“ jako umělecký ředitel a kreativec v agenturách Upstairs, Young & Rubicam se v roce 2001 stal spoluzakladatelem varšavského architektonického studia Centrala. Vyhrál několik architektonických soutěží a postavil řadu významných realizací. Počítá se mezi ně např. sportovní hala v polském Beruni (architektonická soutěž 2003, realizace 2007) či OHEL – Dočasný pavilon muzea polských Židů ve Varšavě (2006). Největší pozornost veřejnosti si však získal tzv. Keret House ve Varšavě (2012, na obr.), první polské dílo zahrnuté do stálé sbírky oddělení architektury v Muzeu moderního umění v New Yorku. Jedná se kulturní prostor a přechodné bydlení pro spisovatele na cestách. Nese jméno po svém prvním obyvateli, izraelském spisovateli Etgaru Keretovi. Stavba je postavena na téměř nemožném místě – uzoučké proluce ve stávající historické zástavbě v centru Varšavy, jejíž šířka se pohybuje mezi pouhými 92 a 152 centimetry! S pracemi Jakuba Szczęsného se můžeme setkat nejen v Polsku, ale i po celé Evropě, v Americe, na středním Východě či v Austrálii. Společně s nadací Bęc Zmiana pořádá od roku 2006 každoroční architektonický festival Synchronicity, který objevuje nové architektonické talenty. Od roku 2009 se účastní prestižních residenčních stáží, které hostí významné světové instituce. Od roku 2016 ve Varšavě provozuje vlastní multidisciplinární studio SZCZ.

Medailonky všech porotců najdete v zde