Aktuality

Rozhovor: Dobrá architektura umí ovlivnit chování a pocity uživatelů / Doris Wälchli porotkyně ČCA 2017

Dobrá architektura umí ovlivnit chování a pocity uživatelů

Hospic paliativní péče v Blonay (foto: archiv autora)

Když před téměř dvaceti lety umírala na rakovinu Maggie K. Jencksová, manželka proslulého teoretika architektury Charlese Jenckse, přála si, aby se změnila prostředí chladných a drsných klinik na důstojná místa pro trávení posledních hodin pozemského života. Věřila, že dobrý design může výrazně zlepšovat fyzický i psychický stav. Od té doby vzniklo více než dvacet Maggies Centers ve Velké Británii, navržených nejslavnějšími architekty planety. Také vašemu ateliéru se podařilo realizovat obdobnou stavbu – hospic paliativní péče v Blonay (2012), za niž jste získali řadu ocenění. Může architektura pomoci zmírnit úzkost a strach z nemoci, či dokonce smrti?

Koncept Rive-Neuve, hospice pro paliativní péči, má nabízet komfortní domácké prostředí, kde mohou pacienti prožít poslední dny svého života. Budova se dvaceti samostatnými pokoji – spíš velký dům než nemocnice – vede intimní dialog s přírodou a začleňuje do svého vstupního dvora vzrostlý strom a leknínové jezírko na patiu; na stropech ložnic je možné vidět otisky listů z okolních stromů. Lidem, kteří zde mají prožít své poslední dny, architektura nabízí prostředí prostoupené lehkostí a klidem, ochranu soukromí obyvatel a zároveň je vyzývá, aby se stali součástí života tohoto místa – s cestičkami uvnitř areálu zalitými světlem. Jsem přesvědčená, že dobrá architektura umí ovlivnit pohodu a chování svých uživatelů, takže má, doufejme, také sklon zahánět úzkost a strach. Tento aspekt naší profese je pravděpodobně hlavní důvod, proč se tolik přimlouvám za její kvalitu.

Švýcarská ambasáda v Praze (foto: archiv autora)

Působíte jako předsedkyně nadace pro kulturu a stavitelství CUB (Fondation Culture du Bâti), jejíž náplní je mimo jiné také prezentace umění. V čem je prezentace architektury odlišná oproti jiným typům umění?

Fondation Culture du Bâti má 16 partnerů a hráčů v oboru stavebnictví: je to průsečík mnoha profesních společenství architektů, inženýrů, krajinářských architektů, urbanistů, památkářů a dodavatelů staveb. Cílem nadace je komunikovat a vysvětlovat důležitost kvality našeho prostředí. Vzhledem k tomuto poslání nadace nespatřuji zásadní rozdíl mezi jednotlivými profesemi. Organizujeme několik veřejných akcí, jejichž cílem je propagovat a představovat všechna hlediska a témata související se stavební činností. Mimo to jednu výzvu představuje i snaha najít všeobecnou shodu se všemi partnery, aby byli schopni předávat veřejnosti a politickým orgánům jedno společné poselství.

Máte za sebou více než čtyřicítku realizovaných staveb. Jednou z nich je také rekonstrukce a dostavba švýcarské ambasády v Praze (2005). Jak jste se k zakázce dostala a v čem byla spolupráce s Čechy specifická?

Téměř všechny naše projekty jsou výsledkem architektonických soutěží, jako byla ta na přestavbu a rozšíření velvyslanectví Švýcarska v Praze. Pro projekty realizované v cizí zemi je velkou výzvou získat stavební povolení. Švýcarská vláda chce, abychom respektovali místní zákony a navrhovali budovy splňující místní podmínky. V tomto smyslu je hlavním bodem projektu dojít k dohodě s českými úřady ohledně přístupu k ochraně kulturního dědictví. Mělo by být rozšíření neoklasicistní vily z 30. let 20. století navrženo ve stejném stylu, nebo je možné použít spíš moderní jazyk? Došli jsme k dohodě: při ohleduplné rekonstrukci původní stavby s třídílnou fasádou a čelní předstupující část se střešní terasou jsme přidali novou hmotu, štíhlou a minimalistickou, která do stávající budovy zapadá jako do šuplíku. Zatímco původní budova si zachovává své originální postavení a prestiž, přístavba je klidná a nenápadná.

Autorka rozhovoru Markéta Pražanová (překlad: Lucie Mertlíková)

Doris Wälchli

Po ukončení univerzity École Polytechnique Fédérale ve švýcarském Lausanne započala architektonickou kariéru v Cité Internationale de Arts v Paříži a následně pracovala v architektonických kancelářích v Barceloně a Lucernu. Společně s Ueli Brauenem v roce 1990 založila architektonickou kancelář B·W·A (Brauen Wälchli Architectes), která má za sebou vítězství ve 24 architektonických soutěžích a více než čtyřicítku realizací od ambasád po sportovní centra, muzea či nemocnice. Přednášela na různých architektonických univerzitách ve Švýcarsku i v zahraničí. V současné době je předsedkyní nadace pro kulturu a stavitelství CUB (Fondation Culture du Bâti) a nadace pro architekturu Geisendorf. Kromě toho je členkou komise pro urbanismus a architekturu v Lucernu a předsedkyní obdobné komise v Bernu. Také v Čechách zanechala Doris Wälchli stopu – je autorkou rekonstrukce a dostavby švýcarské ambasády v Praze (2005), kde byla klíčovým prvkem při propojení nového bloku a neoklasicistní vily práce s přirozeným světlem. Současně je spoluautorkou dalších švýcarských ambasád po celém světě (např. v Moskvě či bolivijském La Paz). V budově hospice paliativní péče v Blonay (2011, na obr.) autorka začlenila do své kompozice stávající stromy, komunitní život stáhla do centra objektu a nabídla úžasné výhledy do krajiny s cílem maximálně zatraktivnit poslední chvíle pozemského světa. Obchodní škola v Batelle Campusu v Ženevě (2015) se svou jednoduchou strukturou uspořádání provozů nabízí maximální flexibilitu využití. Známá je také budova Miroiterie Flon (2007), která slouží jako orientační bod renovované městské části. Potažená skleněná tkanina fasády se skládá ze čtyřvrstvých trojúhelníkových částí, připomínajících polštáře.

Medailonky všech porotců najdete v zde