Aktuality

Rozhovor: Českému školství chybí širší sociální a architektonická diskuse / Marianne Loof předsedkyně poroty ČCA 2017

Českému školství chybí širší sociální a architektonická diskuse

Apartmánové bydlení Square v centru Amsterdamu (foto: Marcel van der Burg)

Intenzivně jste se zabývala koncepcí bytových domů, připomeňme loni dokončené apartmánové bydlení Square v centru Amsterdamu. Váš ateliér také vyhrál mezinárodní soutěž na koncept zástavby pro 17 tisíc lidí u ruského města Kazaň. Dalo by se inspirovat ještě dnes ruským konstruktivismem a myšlenkami kolektivního bydlení? Jaké formy bydlení jsou v Nizozemsku nejžádanější a jaké v Rusku?

U nás v Nizozemsku máme velmi silnou tradici sociálního bydlení. Na začátku 20. století nastartovala tvrdá regulace kvality bydlení nové sociální hnutí v městském plánování a architektuře. O navrhování sociálního bydlení se začali významně zajímat architekti Amsterdamse School, ve světě známí svojí zdobnou cihelnou architekturou. Proto bylo sociální bydlení a vysoká kvalita architektury v Nizozemsku vždy úzce propojeny. Od roku 2000 a zvláště po krizi jsme svědky příklonu k městské typologii malého bytu, orientovaného ve větší míře na mladé profesionály.

V Rusku existuje velká poptávka po bydlení o vyšším standardu, protože lidé stále bydlí ve velmi nekvalitních Chruščovových panelácích. Patrná je tu skutečná potřeba a touha vylepšit kvalitu bytů v pečlivě navrženém prostředí. Náš ateliér LEVS může, s ohledem na nizozemskou dlouholetou tradici kvalitního bydlení a s ohledem na bohaté zkušenosti a znalosti v této oblasti, pomoci řešit tíživou situaci v Rusku.

De Zilvering, Amsterdam (foto: Marcel van der Burg)

Váš ateliér LEVS je partnerem vzdělávací nadace Dogon Education a už více než 15 let navrhujete různorodé stavby z nepálených cihel pro kmen Dogonů v Mali. Jaké principy uplatňujete při projektování v takto odlišných klimatických i kulturních podmínkách? Co je nejtěžší?

Aby mohla přetrvávat určitá kultura, je třeba, aby se společnost cítila dobře. Stavění z vepřovicových cihel není jen stavební metoda, ale souvisí také s tím, jak jsou komunity vytvářeny a (vnitřně) provázány. Když se vláda v Mali snažila komunity modernizovat tak, že se bude imitovat západní architektura, byly zde postaveny velké betonové školní bloky. Nejen že tyto stavby demonstrovaly nedostatek respektu vůči tradičním znalostem stavitelství a kultury, ale zároveň to byl důkaz nedostatečného spojení s komunitou, protože bloky nebyly postaveny jako nedílná součást vesnice. Uživatelé dokonce nemohli ani přispět k procesu stavby komunitních budov, jak se to u kmene Dogonů tradičně dělá. Základní škola Tanouan Ibi byla naším ateliérem navržena a postavena spolu s místní komunitou jako rovnocenným partnerem. Tím vznikl ze strany komunity závazek a zajistila se tak lépe udržitelná budoucnost. Nejedná se jen o obyčejnou školní budovu. Tahle je jejich.

Výstavba pomocí hydraulicky stlačených hliněných tvárnic vyžaduje nový přístup k architektuře a stavebnictví. Jednou v mnoha výhod je využívání místních materiálů. Další výhodou jsou izolační vlastnosti hliněných tvárnic, které udržují uvnitř domů příjemné klima. Tvárnice HCEB mají dostatečně velkou únosnost v tlaku, takže se z nich dají stavět nosné stěny, a to dokonce i v několika vrstvách. Holandská architektura má dlouhou tradici navrhování fasád a jejich vzorů z cihel. Velikost, přirozená kvalita a ostatní vlastnosti cihly ovlivňují rozměry budovy. V rámci omezení, které nám tvárnice stanovuje, jsme se naučili HCEB používat také jako ozdobný prvek při navrhování vzorů a reliéfů. Naše budovy mají stále propracovanější architektonický výraz, který využívá tradiční metody moderním způsobem.

V letech 2007–2009 jste byla hostující lektorkou na Fakultě architektury ČVUT, seznámila jste se tak s výukou na českých školách. Chybí něco českému architektonickému vzdělávání?

V LEVS máme vysoké procento studentů a zaměstnanců z Evropy, a to i z českých univerzit a ze Slovenska. Celkově oceňujeme vysokou úroveň dovedností, jako je kreslení a práce s počítačem. Také úroveň vzdělání je vysoká, ale v oblasti sociální a architektonické diskuse je izolovanější. Architekti v České republice jsou také více orientovaní na soukromé zakázky, toto malé měřítko projektů je odlišné než v Nizozemsku. U nás vedeme studenty k tomu, aby byli analytičtí, měli svůj jasný názor a neviděli architekturu a design jen jako umění, ale jako společenskou sílu.

Autorka rozhovoru Markéta Pražanová (překlad: Lucie Mertlíková)

Marianne Loof

Marianne Loof je jedním ze tří partnerů ve velké architektonické kanceláři LEVS architecten, jež čítá tým 35 lidí, kteří v současnosti pracují na projektech v Evropě, Rusku a Africe. Společně s architektem Jurriaanem van Stigtem v roce 1989 v Amsterdamu založila architektonickou kancelář Loof & van Stigt Architecten, do které se jako partner v roce 2005 přidal Adriaan Mout, a kancelář tak změnila své původní jméno na LEVS architecten. Marianne je absolventkou architektury na prestižní Technologické univerzitě v Delftu. Od roku 2011 je předsedkyní komise rady města Amsterdamu pro architekturu a urbanismus. Od roku 2009 úzce spolupracuje s Královským institutem nizozemských architektů (BNA), kde působila nejdříve v dozorčí radě a nyní je členkou představenstva. V posledních třech dekádách tato architektka realizovala nejrůznější projekty rezidenčních, kulturních, vzdělávacích či zdravotnických staveb, převážně v Nizozemsku a Rusku. Za všechny uznávané realizace jmenujme např. projekt rezidenčního bydlení v centru Amsterdamu Square (2016, na obr.). Hlavní motivací Marianne Loof je vytvářet budovy, které dobře fungují, jsou krásné a slouží své funkci po mnoho let. Zjednodušeně řečeno budovy, ve kterých si lidé užívají práci i život. Současně tvrdí: „Design nikdy neexistuje ve vakuu, ze své podstaty bude vždy součástí nejbližšího okolí, vesnice či města. Z tohoto důvodu bude mít vždy vliv na naše životní prostředí.“ Architektura v sobě nese velkou kolektivní zodpovědnost a vyžaduje spojení idealismu a realismu. Jejich vzájemná vyváženost ústí v inherentní krásu, která publikum přesvědčí o svých nadčasových kvalitách. V roce 2007 byla Marianne Loof českému publiku představena v rámci cyklu přednášek Dutch Ladies pořádaných Fakultou architektury ČVUT v Praze.

Medailonky všech porotců najdete v zde