Aktuality

Rozhovor: Bez dobré poroty je soutěž k ničemu / Matija Bevk porotce ČCA 2017

Fakultu matematiky na Lublaňské univerzitě (foto: Miran Kambic)

Bez dobré poroty je soutěž k ničemu

V roce 2007 jste společně se svým kolegou Vasou J. Perovicem obdrželi Mies van der Rohe Award pro začínající architekty. Jak moc Vás toto evropské ocenění ovlivnilo?

Ceny a uznání jsou hezká věc, někdy vám dají pocit, že jste udělali něco správného nebo dobrého, alespoň pro jednou… Dávají také vaší práci určitou mezinárodní publicitu, která je jistě užitečná. Po této a několika dalších cenách jsme po světě hodně učili a přednášeli a děláme to stále – takže v tomto smyslu můžeme říci, že nás ocenění obohatilo a hodně pomohlo.

Na druhé straně člověk musí stále bojovat o každý projekt, soutěž nebo zakázku. Je to úplně stejné jako dříve. S úřady, dodavateli, klienty… Ani naše tvůrčí dilemata a pochybnosti nezmizely.

Poměrně často se účastníte architektonických soutěží. V ČR byl loňský rok, co se týká počtu vyhlášených soutěží, rekordní (proběhlo 54 soutěží), přesto v porovnání s jinými evropskými státy stále pokulháváme. Jaký je váš tip, jak pozici architektonických soutěží v zadávání veřejných zakázek posílit?

Soutěže jsou zřejmě dobrý způsob, jak rozdělovat práci. Umožňují všem kancelářím zúčastnit se, bez ohledu na věk architektů nebo jejich zkušenosti. Bylo by skvělé, kdyby mohla vláda vypisovat soutěže na všechny veřejné zakázky. Vypsáním soutěže ale nic nekončí – budovy se musí také postavit.

Pro soutěže je nesmírně důležitá porota. Členové poroty (či alespoň většina) musí být architekti a musí to být velmi dobří architekti! Připomeňme, že např. předsedou poroty v soutěži na Centre Pompidou v Paříži, kterou vyhrál tým Richard Rogers/Renzo Piano, byl Jean Prouvé. Zažili jsme příliš mnoho soutěží s nevalnými výsledky, při nichž dobré projekty nikdo nerozpoznal. Proto soutěže potřebuje dobrou, skvělou porotu. Bez ní je soutěž k ničemu.

Islámské a kulturní centrum v Lublani (foto: Miran Kambic)

Nedávno jste vyhráli mezinárodní architektonickou soutěž s nanejvýš aktuálním tématem – Islámského a náboženského kulturního centra v Lublani. Jaká je cesta k realizaci takto náročného projektu?

Soutěž jsme vyhráli (pro nás) zcela neočekávaně. Jednalo se o projekt s velmi náročným programem, o němž jsme věděli jen hodně málo. Do návrhu jsme integrovali velmi osobní přístup k islámské kultuře a náboženství, takže jsme měli velké štěstí, že porota naše řešení ocenila. V průběhu zpracování dalších fází projektu jsme toho museli ještě mnoho nastudovat.

Téma je skutečně dost palčivé. Jedním z důvodů je, že nejen ve Slovinsku, ale v celé Evropě existuje mezi běžnou populací vůči muslimům mnoho předsudků. Islámskou komunitu ve Slovinsku tvoří hlavně Bosňáci. Velká část z nich se zde narodila. Mešitu se snaží postavit již 40 let – bezúspěšně. Pokud chceme demokracii, takový postoj je nepřijatelný.

Během své profese jste se se svým kolegou několikrát setkali s českým prostředím – ať již formou výstavy v Galerii Jaroslava Fragnera v Praze v roce 2012 nebo prací na nové pražské čtvrti na pozemcích bývalého brownfieldu. Jak toto setkávání s ČR a naší architekturou hodnotíte?

Náš ateliér působí v Praze již několik let. Navrhli jsme a postavili malý dům pro mladou rodinu (House S) nedaleko Prahy, v Hostivicích. Jedná se o mix rodinného domu a městského tvarosloví. Malý městský dům, jenž přejímá morfologii vesnice. Byl to náš první projekt. Pak přišla výstava v Galerii Jaroslava Fragnera a další zakázky, hlavně v Karlíně, kde jsme měli to štěstí pracovat s několika dobrými a nadšenými developery. Také jsme navrhovali urbanistický koncept pro brownfield v Modřanech, jenž byl posléze přijat. Projektujeme zde i jeden ze sedmi domů.

Velmi si ceníme české architektury, zvláště modernismu a funkcionalismu. Také některá současná architektura je velmi inspirující. Jako Slovinci se s Prahou tak trochu „dělíme“ o Plečnika a jeho vliv – takže je tu docela dost společných věcí, kvůli nimž se zde cítíme „jako doma“.

V Praze se relativně dost staví. Bohužel se nám však zdá, že celá řada projektů není dobrá ani vhodná. Určitě by situaci do budoucna pomohlo více soutěží, lepší vzdělávání a více propagace architektury jako kulturního fenoménu, nikoliv jen jako předmětu podnikání.

Autorka rozhovoru Zuzana Hošková (překlad: Lucie Mertlíková)

Matija Bevk

Matija Bevk (foto: Nada Mihajlovic)

V roce 1999 dokončil studium na Fakultě architektury Lublaňské univerzity. Již o dva roky dříve ale založili se svým kolegou Vasou J. Perovićem architektonickou kancelář Bevk Perović arhitekti, která má v současné době 15 zaměstnanců. Její portfolio zahrnuje celou řadu projektů bydlení, komerčních i kulturních budov, univerzity, muzea, kancelářské budovy, kongresové sály i rodinné domy. Za svoji práci získali řadu mezinárodních ocenění, např. Cenu pro mladé a začínající architekty Mies van der Rohe Award 2007 za Fakultu matematiky na Lublaňské univerzitě (2006), Kunstpreis Berlin v roce 2006, Piranesi Award v roce 2005. Dále obdrželi řadu národních architektonických cen, jako např. Prešeren Prize – nejvyšší národní cenu za přínos kultuře, udělovanou slovinským prezidentem. Většina realizovaných staveb ateliéru se sice nachází na území Slovinska, ale v posledních letech představili několik zahraničních projektů – patří mezi ně kancelářský komplex Schrottenturm v rakouském Klagenfurtu, soukromý dům v Praze, objekt na řeckém ostrově Silba či budova fakulty pro Erasmus univerzitu v Bruselu (projekt 2012) atd. Studio v nedávné době vyhrálo mezinárodní architektonickou soutěž na Islámské náboženské a kulturní centrum v Lublani (2011, budova je ve výstavbě), dále na Národní a univerzitní knihovnu v Lublani (2012), Fakultu geologie, geografie a biologie Univerzity v chorvatském Záhřebu (2014) a Novou galerii a kasemata v rakouském Wiener Neustadtu (2016). Práce architektonické kanceláře jsou hojně publikovány a prezentovány na výstavách. Českému publiku práce tohoto slovinského ateliéru v roce 2012 představila Galerie Jaroslava Fragnera v Praze. Podle urbanisticko-architektonické studie ateliéru by měla také vzniknout nová čtvrť postavená na brownfieldu v pražských Modřanech.

Medailonky všech porotců najdete v zde