Aoc architekti
Lávka přes Dřetovický potok
- Kancelář
- Aoc architekti
- Janovského 31 Praha 7 160 00
- aoc.archi
- Autoři
- MgA. Ondřej Císler Ph.D., Ing. MgA. Ing. arch. Petr Tej Ph.D.
- Spoluautor
- prof. Jan Hendrych
- Adresa
- Kladno Vrapice
- Zahájení projektu
- 01/2016
- Dokončení realizace
- 2018
- Hodnotící zpráva poroty
- Po staletí patří mosty mezi nejneobyčejnější umělecké artefakty. Stále obdivujeme římské mosty postavené před více než dvěma tisíci lety a stále používáme a inspirujeme se skvělými mosty navrženými inženýry 19. a 20. století. Pokud uvažujeme o uměleckém zobrazení krajiny, neunikne nám, že nejdůležitějších krajinomalby Leonarda da Vinciho, Jana van Eycka nebo Clauda Lorraina obsahují také mosty. Most znamená vždy více než jen spojení břehů: je to metafora a symbol možnosti vzájemného propojení architektonicky rozmanitých míst a lidí. Působivou lávku přes Dřetovický potok je třeba chápat v této souvislosti. Mimochodem, není působivá svou velikostí ani bujnou formou, ale díky své skromnosti. Nachází se v mezilehlé zóně mezi vesnicí Vrapice a jejím hřbitovem. Na místě, které sdílí příroda a civilizace. A okamžitě nás svou přítomností překvapí. Minimalismus a velmi výrazná černá barva mostu kontrastují s přítomností šedé sochy. Horizontální poloha mostu a vertikální gesto lidské postavy vytváří komplexnost dvojího vztahu. Socha od prof. Jana Hendrycha, významného českého umělce, je samozřejmě světec Jan Nepomucký – patron Čech, který 20. března 1393 skončil svůj život ve Vltavě a stal se českým mučedníkem, představitel boje proti imperiálním vlivům i symbol nedotknutelnosti zpovědníka. Kontroverzní příběh této osobnosti, uctívané coby ochránce před povodněmi a utopením, je zároveň spojen s tragickým osudem kazatele Jana Husa. Socha a lávka spoluvytvářejí skvostný celek také díky projevům určité zdrženlivosti. Lávka je mistrovským dílem finesy a obratnosti, kterou umožnilo využití nejmodernějšího UHPC betonu. Lávka sama není pouze ukázkou špičkového mostního inženýrství, ale je i výtečnou architekturou a zároveň objektem – sochou. Zdá se, že se díky své extrémně tenké formě vznáší. Když na lávku dorazíte, okamžitě pocítíte potřebu dotknout se jejích boků a budete udiveni tím, že se na omak podobají kůži. Černá barva lávku samozřejmě naprosto odlišuje od okolní vegetace, většinu času zelené. I když se černá zdá být barvou smrti (tato cesta spojuje vesnici s hřbitovem) a tragédie (dobře reprezentované Nepomuckým), je zároveň dokonalou barvou pro vyjádření sochařských účinků architektury. Most tedy vypadá jako masivní umělecké dílo odhalené uprostřed ne-místa, tedy přesně takového místa, kde bychom nikdy nečekali setkání s tak radikálním objektem. Dvojice lávka / socha zde funguje ve vysoce synestetickém prostředí. Naše oči se snaží vyrovnat s „podivnou“ přítomností dvou ohromujících objektů. O chvilku později jsme ponoukáni, abychom se jich dotkli a uvědomili si vlastnosti materiálu. Naše vnímání místa je však hluboce ovlivněné také zvuky: není úplně tiché, naopak zde uslyšíme jemnou hudbu přírody, tok Dřetovického potoka a zpěv ptáků. Po chvíli získáme dojem, že tento projekt je ve skutečnosti výsledkem tří protagonistů. Prvním z nich je architektura coby obraz lidské síly, která téměř brutálně diktuje svou moc vytvořením orientačního bodu. Výrazný most stojí a odolává (což se od mostu očekává), a ovšem také odolává obvyklé formě přijímání (ptáme se sami sebe: co je tento podivný objekt zač?). Druhým hrdinou je bezpochyby socha Jana Nepomuckého. Vzhledem k absenci jakéhokoli vysvětlujícího prvku (tj. obvyklých nápisů) jsme znovu šokováni přítomností formy, která je zároveň lidská i nelidská. Známe-li Nepomuckého příběh, vytane nám na mysli násilná světcova smrt a všechny kontroverzní aspekty spojené s dějinnými událostmi, které se k němu vážou. Hendrychovo rozhodnutí nevytvořit monumentální sochu se mimořádně dobře hodí ke střízlivé eleganci mostu. A třetím protagonistou – tím, na kterého obvykle zapomínáme – je krajina. Jako většina evropských krajin je krajinou kulturní, tedy vytvořenou člověkem. Pocit ovládnutí přírody člověkem je však zmírněn entropickými silami přírodních procesů, které v tomto malém locus amoenus probíhají. Skutečnost, že takový úžasný projekt byl postaven v téměř exteritoriální „končině“, mu dodává na významu. Člověk by měl návštěvu tohoto vzdáleného místa pojmout jako malou světskou pouť. Zjistil by, že současné umění (tj. architektura), inženýrství a sochařství mohou fungovat ve vzájemné symbióze a vytvořit estetickou krásu.
- Popis projektu
- Lávka přes Dřetovický potok ve Vrapicích u Kladna se nachází na pěší cestě ze vsi na hřbitov. Je provedena z vysokopevnostního UHPC betonu s rozptýlenou výztuží. Původní návrh vhodně využívá dvojí zakřivení geometrie lávky, které stabilizuje konstrukci v obou směrech. Do protipostavení k lávce je umístěna socha prof. Jana Hendrycha. Statické řešení, technologie materiálu a výroby prefabrikátu byly navrženy v Kloknerově ústavu ČVUT pod vedením doc. Ing. Jiřího Kolíska, Ph.D.. Lávka byla odlita společností KŠ Prefa.
- Medailonek
- Mapa
-
Náhledy fotografií, pro plné rozlišení klikněte na fotografii.
