Ročník 2019 / Finalisté

Atelier 111 architekti

Chata u rybníka

Kancelář
Atelier 111 architekti
U Studánky 18, 170 00 Praha 7
http://www.atelier111.cz/
Autor
Ing.arch. Jiří Weinzettl
Spoluautor
Ing. Michal Hamada
Adresa
Vyklantice
Zahájení projektu
2015
Dokončení realizace
2018
Hodnotící zpráva poroty
Chata je navýsost archetypálním architektonickým objektem. Každou stavbu tohoto typu pokrývá silná mytologická vrstva, protože už od dob Vitruviových je za první lidský příbytek považována „primitivní chýše“ ze dřeva. Dřevo se svou výjimečností může být vhodným materiálem odpovědným za hmotu i formu chaty. Je symbolem připomínajícím nám strom, les i přírodu samu. Stavět chatu proto znamená stavět v souladu „s přírodou“, a nikoliv proti ní. Další prvotní kvalitou, která souvisí s vnímáním chaty, je její jednoduchost a prostota. Chata se zdá být minimalistickým řešením problému spočívajícím v navrhování a budování dokonalého obydlí. Chata u malého rybníka je epifenoménem celkové situace „dům a jeho kontext“. Okamžitě nám připomene jednu z nejslavnějších budov tohoto typu, Thoreauovu chatu u rybníka Walden poblíž města Concord v Massatchusetts. Thoreau, spisovatel a filozof žijící v 19. století, si zbudoval svou chatu vlastníma rukama, bez pomoci zvenčí. Najdeme ji na obálce jeho knihy Walden or the Life in the Woods (česky vyšla pod názvem Walden aneb Život v lesích) a stala se symbolem (před-)ekologického životního stylu, který poté napodobovalo mnoho stavitelů po celém světě. Malý domek ve Vyklanticích od Ateliéru 111 architekti je remakem takové primitivní chaty. Nachází se u rybníka, stejně jako Thoreauova chata a nebo Laugierova primitivní chýše, jakou (pře)stavěl Ian Hamilton Finlay v zahradě Little Sparta, a udiví návštěvníky extrémní jednoduchostí. I když byla samozřejmě do tohoto místa „přidána“, toto vložení působí naprosto přirozeně, jako by tam stála odjakživa. Tento dojem umocňuje dřevěná konstrukce, která navozuje atmosféru drobného útulného komplexu, který může připomínat hračku. Dům je ovšem jednoduchý i komplexní zároveň. Zmnožuje základní formu sestávající z obdélníku a trojúhelníku a vytváří tak jeden velký prostor složený z více prvků. Hlavní objekt se skládá ze tří částí – obývací pokoj, kuchyně s jídelnou, místnost na spaní. Každý z těchto elementů tvoří minimalistický svět sám o sobě a zároveň je součástí většího fluidního prostoru. Nejvíce spektakulární je obývací část. Průhledy spojují vnější prostor před budovou i za ní. Pobývat v tomto prostoru znamená uchýlit se do chráněného vnitřku, ale zároveň spočinout i ve velkorysém přírodním vnějšku. Jednotná dřevěná slupka povrchů dotváří toto útočiště. Zdánlivě primitivní aspekt černé kuchyně opět značí extrémní prostotu budovy. V druhé místnosti určené pro vaření a stolování je znovu vše zmenšeno na minimum. Jediným a zároveň jednotným velkorysým prvkem (zde i ve všech třech ostatních jednotkách) je velké okno, které nahrazuje zeď. Tato chata je tudíž na rozdíl od primitivního archetypu otevřenou budovou. Prosklená část funguje jako „oko“, které pozoruje svět. I v dnešní, ekologické době vyžaduje jistou odvahu trvat na vizuální otevřenosti, která je s takovou formou žití spojena. Pokud vezmeme v úvahu formu většiny dnešních domů, která obvykle připomíná hrobku, může se tato chata stát jakýmsi manifestem. Svým architektonickým jazykem nám říká „neizolujte se“, „neztrácejte kontakt se světem“, „prostě se těšte pohledem na svět (před sebou)“. Poslední, třetí prostor je určen pro spaní. Navozuje nejsilnější dojem ochrany a bezpečí, i když i on stále sleduje svět kolem. Vkročit do tohoto prostoru 3v1 nám umožní objevit příjemný a krásný způsob, jak žít v prostoru, který odpovídá základním antropologickým potřebám. Čtvrtá část budovy je od hlavní jednotky fyzicky oddělena. Snadno si můžeme domyslet, že hlavní důvod dělení domu do více částí je správní (nemožnost jedné nedělené budovy). Čtvrtá a poslední minichata ovšem postrádá jasnou funkci a zůstává otevřena různým účelům. I když to možná nebyl architektův záměr, můžeme tuto solitérní jednotku číst jako poetický dodatek. Není to místo, kde něco děláte, nýbrž místo, kde prostě sedíte a hledíte na svět před sebou. Tady, v ne-funkční části budovy, může člověk meditovat nebo vzhlížet k měsíci (další architektonický topos, když pomyslíme na místo, jako je Kacura poblíž Kjóta, kde vše začalo plošinou vytvořenou pro obdivování měsíce). Coby návštěvníci jsme při objevování tohoto místa pociťovali téměř závist. Toužili jsme zde strávit nějaký čas. Architektům se podařilo vytvořit prostor dokonale vyhovující základním tělesným i duchovním potřebám člověka. Tato úžasná budova postavená s mimořádně nízkým rozpočtem je ve skutečnosti antropologický esej.
Popis projektu
Inspirováni tradičními rybářskými boudami navrhujeme na břehu rybníka, zasazeného v malebné krajině Vysočiny, malou chatu. Její velikost limituje legislativa. Maximální zastavěná plocha 50 m2 a maximální výška 5 m vyžadují pro rekreaci rodiny specifické dispoziční uspořádání. Objekt sestává ze čtyř drobných hmot, tří vzájemně propojených a čtvrté odtržené, stojící opodál. Skrze minimální zádveří lze vstoupit do ústřední místnosti, obytné kuchyně, jejíž součástí je i nevelký podkrovní prostor určený pro spaní dětí. Kuchyně disponuje nádherným výhledem na vodní hladinu, stejně jako ložnice a obývák, který se navíc otvírá i směrem opačným, do prosluněné krajiny vzrostlých dubů. Samostatný objekt nabízí skladový prostor a krytou verandu předurčenou například pro sušení rybářských sítí nebo jen tiché vnímání okolních krás.
Medailonek
Mapa