Aktuality

Praha si s moderní architekturou rozumí. Představujeme prvních šest z celkem jedenácti nominací na letošní Českou cenu za architekturu

Historicky největší počet realizací od začátku udílení, celkem jedenáct, reprezentuje Prahu v letošním ročníku České ceny za architekturu (ČCA). Česká komora architektů vyhlásila 4. ročník této soutěžní přehlídky v lednu 2019. Architekti do ní přihlásili 186 realizací. Sedmičlenná mezinárodní odborná porota do užšího výběru nominovala 34 děl, ze kterých budou již příští týden,  ve čtvrtek 14. listopadu, vyhlášeni finalisté a držitel hlavní ceny. Oznámeno bude také ocenění za výjimečný počin a ceny partnerů.

 

Hlavní město Praha má tradičně nejsilnější zastoupení mezi nominovanými stavbami již od prvního ročníku udělování prestižní České ceny za architekturu (2016), kdy o ocenění bojovalo 10 realizací. O rok později se do nominací dostalo  8 realizací a stejný počet realizací se o postup do finále utkalo v roce loňském. Zda některá z realizací nacházejících se v Praze získá ocenění, bude jasné 14. listopadu 2019 na slavnostním galavečeru ve Foru Karlín v Praze.

 

Pojďme si představit první šestici nominovaných: Radnice v Praze od A.LT architekti, Přístavba ZŠ v Praze 9 – Klánovicích od Vyšehrad atelier s.r.o., Startovací rampa BMX od Ondřeje Tučka, Centrum současného umění DOX+ od Petr Hájekt Architekti, Altán Provozně ekonomické fakulty ČZU v Praze od IO Studio s.r.o. a Revitalizace osady Buďánka – Koloniál od Lennox architekti s.r.o.

 

 

Pražské realizace

 

  1. Radnice v Praze

    foto_A.LT architekti

Lokalita: Praha 8 – Ďáblice

Autoři: Peter Lacko, Filip Tittelbach

Spoluautoři: Tomáš Balej, Lenka Dvořáková

Nová ďáblická radnice je jakýmsi multifunkčním objektem se společenským sálem, poštou a ordinacemi lékařů. Nachází se uprostřed obytné zóny v místě plánovaného Nového Centra Ďáblic. Jednoduchý, přízemní a bezbariérový dům není monumentem,  ale spíše instrumentem pro obyvatele všech věkových kategorií. Při plánovaní i následné realizaci radnice se přihlíželo k maximální otevřenosti a transparentnosti, důraz byl kladen na službu veřejnému zájmu. Budova má čtyři oddělené části (ordinace, multifunkční sál, úřad, pošta) propojené vestibulem, který slouží jako podloubí a “odlehčovací“ plocha i při plesech, zábavách a koncertech a také jako příležitostný prostor pro výstavy.

 

  1. Přístavba ZŠ v Praze 9 – Klánovicích

    foto_Filip Šlapal

Lokalita: Praha

Autoři: Ing. arch. Pavel Marek, Ing. arch. Martin Šafránek, Ing. arch. Zdeněk Rychtařík, Ing. arch. Jiří Smolík, Ing. Šimon Matějovský

Do dvora školy je přistavěna hmota ve tvaru hranolu s učebnami a jídelnou v suterénu. Výškově hmota navazuje na stávající hmotu školy a končí těsně pod hlavní římsou. Materiály a členěním vznikla novostavba s jasně definovaným současným a novodobým výrazem. Je rozdělena na dvě části. První a druhé nadzemní podlaží, kde se nachází učebny a nové sociální zařízení, mírně předstupuje před suterén. Ten vytváří sokl domu. V líci soklu je z boku objemu přimknuta hmota únikového schodiště. Ta je opláštěna žárově zinkovaným tahokovem, který přebíhá ve formě obkladu i na sokl přístavby.  Zde kryje okna do jídelny a funguje tak i jako mechanická ochrana. Sokl s hmotou schodiště tak vytváří dohromady hmotu tvaru L, na které spočívá hlavní hmota s učebnami. Ta je opláštěna dřevěnými modřínovými latěmi. Dřevo předpokládáme bez povrchové úpravy v přírodním odstínu, který bude časem získávat přirozenou šedavou patinu. Čitelnost dispozice jednotlivých učeben je ve fasádě naznačena orientací dřevěného obkladu. Pocitově je tak fasáda rozdělena na jednotlivé krabičky se stejně mocným nadpražím, parapetem a boky. Každá učebna je otevřena do dvora velkorysým prosklením z fasádního systému v antracitovém odstínu. Do některých polí jsou vložena světle šedá otvíravá okna. Rozmístění do různých výškových úrovní podporuje hravost fasády, která má odkazovat na objekt určený pro děti. Součástí hlavní hmoty je i kabinet a nové sociální zařízení.

 

  1. Startovací rampa BMX

    foto_Viktor Tuček

Lokalita: Praha 8

Autor: Ondřej Tuček

Spoluautorka: Jana Kusbachová

Bikros je olympijský závodní cyklistický sport, provozovaný na speciální dráze. Jeho popularita v současnosti roste. Bohnická dráha je jedna z nejstarších v Praze, donedávna však nesplňovala standardy mezinárodní federace UCI. Nová startovací rampa s rozjezdovou výškou 5m je víceúčelovou stavbou – její šikmá střecha slouží jako startovní plocha závodů, pod ní se nachází zázemí sportovců – šatny, toalety, sklady, bufet a klubovna. Výškový průběh střechy determinuje využitelnost vnitřního prostoru. Jedná se o lehkou montovanou ocelovou konstrukci, po třech stranách pláštěnou polykarbonátovými komůrkovými panely. Bude využívána pouze sezónně, takže není vytápěná. Cyklisti cestou nahoru na start využívají nástupní pororoštovou šikmou lávku. Součástí stavby byla i tribuna pro diváky, využívající přilehlý val, vzniklý při stavbě sídliště, obslužná dlážděná cesta a systém areálového osvětlení.

 

  1. Centrum současného umění DOX+

    foto_Benedikt Markel

Lokalita: Praha 7

Autoři: prof. Ing. Mgr. akad. arch. Petr Hájek, Ing. arch. Tereza Keilová, Mag. arch. Cornelia Klien, Ing. arch. Benedikt Markel, Ing. arch. Martin Stoss

Spoluautor: Leoš Válka

Soubor budov DOX+ rozšiřuje Centrum pro současné umění DOX. Původní komplex s těžištěm v expozičních prostorech byl rozšířen o prostory pro tanec, hudbu, film a školu architektury. DOX+ tvoří tři objekty: administrativa se školou architektury ARCHIP, experimentální hudební a taneční sál a taneční zkušebna. Administrativní část vznikla rekonstrukcí původní budovy ze 70. let. Úpravy interiéru respektují v detailu a materiálech dobu vzniku objektu. Experimentální hudební a taneční sál a taneční zkušebna jsou odlity z pohledového betonu. Železobetonové objekty jsou „oblečeny“ do měkké fasády, která je chrání před promrzáním nebo naopak přehříváním. Fasáda také pohlcuje zbytkový hluk unikající ze sálu a snižuje akustickou zátěž obytného dvora. Díky vzoru, který vychází z čalouněného nábytku, připomínají sály dvě velké pohovky. Sál má proměnnou akustiku a lze jej tak připodobnit k hudebnímu nástroji, který je možné zvukově vyladit dle potřeby konkrétní produkce. K tomuto účelu slouží přetáčivé trojstěnné podstropní panely a foyery. Trojstěnné panely jsou opřeny zvukově pohlcujícím, difúzním a odrazivým povrchem. Přetáčením je možné korigovat akustické vlastnosti stropu a tím měnit akustické parametry celého sálu. Pro prodloužení doby dozvuku hlavní sál obklopuje prstenec foyerů, které lze v případě speciálních představení využít jako dozvukové komory. Střecha sálu je zatravněnou loukou sloužící pro relaxování, venkovní instalace nebo jako hlediště pro venkovní představení. Nad hledištěm je umístěna vysutá lávka pro akrobatický tanec. Taneční zkušebna je prostorem o půdorysném rozměru shodném s jevištěm hlavního sálu. Nad vnitřním dvorem „tančí“ na šikmých sloupech. Jejich geometrie není náhodná, ale vyhýbá se dopravnímu rozvrhu a technickým instalacím pod dlažbou.

 

  1. Altán Provozně ekonomické fakulty ČZU v Praze

    foto_Stanislav Bříza

Lokalita: Praha

Autoři: Ing.arch. Luka Križek, Ing. Radek Blaha

Areál ČZU v Praze byl zbudován v 60. letech 20. stol. a představuje výjimečnou ukázku architektonicko-urbanistické a krajinářské tvorby. Ucelený komplex budov je postaven v jednotném arch. stylu neofunkcionalismu odkazujícího se na Baťovský funkcionalismus. Na tento architektonický odkaz jsme chtěli navázat u všech našich realizací, které jsme měli příležitost pro ČZU vytvořit. Předchozí dostavbou společenského objektu atria dokončenou v roce 2015 studenti získali přístup do severní části pozemku. Tento pozemek jsme zahradnickými úpravami proměnili na prostor, který slouží studentům jako oddychová oáza, kde mohou volně trávit čas mezi jednotlivými přednáškovými bloky. Součástí tohoto řešení bylo rovněž navržení zahradního altánu, který hmotově vymezuje řešený prostor zahrady a byl pro nás v celkové koncepci velmi důležitý, neboť výtvarně posouvá celkové architektonické řešení do současné polohy. Tvarové a materiálové řešení podesty altánu navazuje na architekturu námi navrženého atria, tedy na architekturu 60tých let min. stol. a je zrealizována z monolitického pohledového železobetonu. Organicky tvarovaný plášť realizovaný z proutěného výpletu se již odkazuje na aktuální architektonické proudy. Altán stojí na místě původní strojovny VZT sloužící k chlazení přednáškového pavilonu. Z důvodu její příliš velké hlučnosti jsme přišli s nápadem opláštění strojovny zvukovým filtrem, který jsme z důvodu velkého rozměru tlumiče a vizuálního vzhledu VZT jednotek umístili do středové nohy altánu. Druhotným čistě funkčním účelem altánu je vytvoření akustické bariéry pro stávající vnější chladicí jednotky příslušející k budově poslucháren PEF. Z toho důvodu byla navržena dvojice obvodových stěn zajištující rozdělení přísunu chladného a odvodu teplého vzduchu. Přívod chladného a odvod ohřátého vzduchu je opatřen akustickými tlumiči, proto okolí altánu lze využívat i v době provozu těchto jednotek.

 

  1. Revitalizace osady Buďánka – Koloniál

    foto_Kristýna Dvořáková

Lokalita: Praha 5

Autoři: Ing. Arch. Markéta Smrčková, Tomáš Starý

Spoluautor: Ing. Michal Pek

V 1.pol.19.st. vzniká nad Motolským potokem dělnická osada Buďánka, která čítá okolo 20 domků. Postupem času je pohlcena rozvíjející se městskou zástavbou, ale přesto zůstává v téměř intaktním stavu. V 80.letech 20.st. je rozhodnuto o úplné demolici a výstavbě panelových domů. Většina objektů je státem vykoupena a začíná éra devastace. V roce 1991 je sice vyhlášena památkovou zónou, ale na přístupu města  se nic nemění. Buďánka se rozpadají. V roce 2006 zakládají lidé z okolí občanské sdružení, kterému se daří nastartovat kroky směřující k záchraně. Je uspořádána soutěž na komunitní centrum lokality, které se má nacházet v bývalém obchodu s koloniálním zbožím. V roce 2016 zrekonstruován, o rok později zde probíhá architektonický workshop, na jehož základě je zpracován i celkový „Manuál revitalizace Buďánek“. Architektonické studio přiznalo dynamiku domu, jeho specifický tvar. Také fakt, že patro domu bylo nutné vyzdít znovu a v něm nové asymetricky umístěné okenní otvory s jednoznačně současným typem oken v líci fasády. Výkladce v přízemí jsou naopak reminiscencí původních hlubokých výloh. Mezi samotný objekt a opěrnou zeď bylo umístěno sociální zázemí a vnitřní prostory domu tak mohly zůstat celistvé. Do hlavního objemu je vložen fošnový strop a úzké schody. Přízemí s barovým pultem funguje jako kavárna. Horní prostor je variabilnější, schody lemuje lavice s úložnými boxy, naproti jsou součástí plnostěnného zábradlí výklopné stoly. Probíhají zde výtvarné dílny, meetingy, ale např. i hodiny jógy.

 

Seznam všech nominovaných staveb naleznete zde.