Aktuality

Královéhradecký kraj má dva adepty v nominacích na Českou cenu za architekturu 2017

Česká komora architektů v lednu 2017 vyhlásila 2. ročník České ceny za architekturu (ČCA). Architekti do ní přihlásili téměř 250 realizací. Sedmičlenná mezinárodní odborná porota (Marianne Loof – předsedkyně poroty, Matija Bevk, Eelco Hooftman, Jiří Oplatek, Doris Wälchli, Jakub Szczęsny a Ľubomír Závodný) do užšího výběru nominovala 42 děl, ze kterých na konci listopadu 2017 vzejde zhruba deset finalistů a držitel historicky druhé České ceny za architekturu. Nominační večer se konal 12. června 2017 v kulturní zóně Pragovka v pražských Vysočanech. V nominacích poroty je zastoupeno 10 regionů České republiky a hlavní město Praha. Královéhradecký kraj v soutěži zastupují dvě pozoruhodná díla mostního stavitelství – lávka pro pěší přes Orlici v Hradci Králové a Komenského most přes Labe v Jaroměři. V případě Komenského mostu se jedná o vítězný návrh architektonické soutěže realizované v roce 2013.

Zda jaroměřský most či královéhradecká lávka osloví porotce natolik, že se zařadí mezi finalisty, bude jasné 27. listopadu 2017 na slavnostním galavečeru v Místě pro nové umění – Jatka 78 v Praze. Na akci budou rovněž vyhlášeny výsledky Ceny za výjimečný počinMimořádné ceny partnerů soutěžní přehlídky. Den po galavečeru se v Galerii Jaroslava Fragnera uskuteční vernisáž výstavy Česká cena za architekturu. Výstava bude v Praze k vidění až do 10. ledna 2018, poté se přesune do brněnské Galerie architektury.

Komenského most přes Labe / baum & baroš ARCHITEKTI (foto: Tomáš Vojtíšek)

 Komenského most přes Labe

 Adresa: Jaroměř

Autoři: baum & baroš ARCHITEKTI a EXCON, a. s. – prof. Ing. arch. Mirko Baum, Ing. arch. David Baroš, Ing. Vladimír Janata, CSc, Ing. Jindřich Beran, Ing. Miloslav Lukeš, Ing. Jiří Lahodný, Ph. D., Ing. Petr Nehasil

Původní Komenského most z roku 1886 spojoval historické centrum města s prostorem zvaným Na Ostrově. Přestože se jednalo o jednoduchou, pragmatickou konstrukci s poměrně nízkými architektonickými ambicemi, stal se původní Komenského most až do doby svého zániku v červnu 1913 nejen frekventovanou městskou komunikací, ale svou subtilní konstrukcí přirozeně vrostl do městského panoramatu. Obnovení této historicky rostlé situace v limitujících podmínkách daných investičními náklady bylo výzvou, vyžadující nejen technickou vynalézavost, ale i určitou architektonickou zdrženlivost a vůli vyvarovat se jak přehnaným modernistickým gestům, tak i retrospektivně-nostalgickým reminiscencím. Vedle poměrně nízkých investičních nákladů to byl především požadavek zachování historických nábřezních opěr, který se stal zásadním kritériem omezujícím volbu nosné konstrukce na statické soustavy působící v podélném směru na opěry jako prostý nosník. Požadavek na kolektor sítí přivedl autory na myšlenku proměnit tento většinou druhořadý prvek na centrální prvek nosné trámové konstrukce, tím, že ho použili jako centrální tlačny článek, stabilizovaný předpjatými táhly. Nosnou konstrukci tak tvoří prostorově tuhý trojhran s důsledným dělením na prvky namáhané tlakem a na prvky namáhané tahem. Svou koncepcí se jedná o systém příbuzný tensegritním konstrukcím, a to tím, že využívá jeden z jejích principů, tj. předpjetí tažných prvků silou, která v nich zajišťuje tahové síly ve všech zatěžovacích stavech. Předpjetí bylo do tahového systému vnášeno hydraulicky, a to přes napínákové matice umístěné uprostřed jednotlivých táhlových polí. Nosná konstrukce byla smontována na břehu na provizorních podporách, kde byla předepnuta. Poté byla usazena autojeřábem na připravená ložiska nábřežních opěr.

Lávka pro pěší přes Orlici / baum & baroš ARCHITEKTI (foto: archiv autorů)

Lávka pro pěší přes Orlici

 Adresa: Hradec Králové

Autoři: baum & baroš ARCHITEKTI – prof. Ing. arch. Mirko Baum, Ing. arch. David Baroš, prof. Dr. Ing. Wilfried Führer, Ing. Vladimír Janata, CSc, Ing. Jiří Faltus, Ing. Vladimír Píša

Mostní stavitelství je oborem multidisciplinárním. Vyžaduje komplexní systémové řešení, které bere v úvahu nejen technické a technologické aspekty, ale i otázky ekonomické, estetické a funkční. Zvěšené konstrukční systémy, které jsou v obdobnych případech obvyklou volbou, autoři zavrhli, neboť považují dominantu nosného pylonu v prostředí Jiráskovych sadů za nežádoucí a zvolili konstrukci sestávající ze dvou vzpínadlových nosníků, spojených v horním pásu kloubem a v pásu dolním pětistranným tažným polygonem ve tvaru ploché paraboly. Přednosti popsaného řešení jsou následující: minimalizace investičních nákladů volbou jednoduchého statického systému / omezení “mokré stavby” na nezbytně nutné minimum (založení) / dílenská prefabrikace všech konstrukčních dílů a omezení jejich rozměrů vzhledem k požadavkům na transport / minimalizace nákladů na údržbu žárovým pozinkováním všech konstrukčních prvků / rychlá a bezproblémová montáž s minimálními nároky na použití náročných zdvihadel a pomocných konstrukcí / minimalizace zásahu do prostředí maximálním odhmotněním konstrukce. Mosty od počátku až po realizaci navržené a zpracované architektem jsou dnes spíše výjimkou než pravidlem. Pokud je architekt k návrhu mostu vůbec přizván, jedná se většinou o příspěvek ve smyslu výtvarných aplikací, či řešení sekundárních témat, jakými jsou kupř. osvětlení, barevné řešení, úpravy okolí atp. To, že by most sám mohl být architektonickým dílem se z lidského vědomí vytratilo. Použití konstrukčního systému vynalezeného francouzským konstruktérem Camilem Polonceau kolem roku 1840 a jeho transformací prostředky současné technologie je poctou inženýrům Prvního průmyslového období, pro které tautologie krásy a pravdy a tím i krása technického díla byla obecně platným axiomem.

Všechna nominovaná díla najdete zde.