Mezinárodní porota 4. ročníku
České ceny za architekturu

Předsedkyně poroty: Imke Woelk

Architektka Imke Woelk absolvovala architekturu na Technické univerzitě v Braunschweigu a na IUAV v Benátkách. V Braunschweigu vedle toho vystudovala také výtvarné umění.

Po promoci pracovala čtyři roky v zahraničí, nejprve v ateliéru Massimiliana Fuksase v Římě a posléze v Londýně v kanceláři Williama Alsopa. Po návratu do Berlína založila s Martinem Corsem ateliér IMKEWOELK + Partner.

Imke Woelk se významnou měrou realizuje také v akademické sféře jako teoretička architektury. Od roku 1998 působila na Technické univerzitě v Berlíně, kde v roce 2010 dokončila svoji dizertační práci. Tématem byly způsoby využití hlavního pavilonu Nové národní galerie v Berlíně od Miese van der Roheho. V oblasti výzkumu pracuje Imke Woelk na racionálních a intuitivních vzorcích v rámci komunikačních procesů. Od roku 2001 se její výzkum zaměřuje na konkrétní prostor a jeho formování a interpretaci.

V roce 2015 zkoumala s podporou výzkumného stipendia od Dánské nadace umění funkci přírody v práci dánského architekta Jørna Utzona. Věnuje se také scénografii a výstavnictví.

V roce 2016 se stala členkou poradního výboru pro oblast architektury a územního plánování kulturního oddělení Berlínského senátu.

Za svoji práci získala Imke Woelk v roce 2003 ocenění Rom-Preis, nejvyšší možné ocenění pro umělce žijící v Německu. Při studijním pobytu v Římě se věnovala konceptuální tvorbě a zabývala se ústředními tématy současného prostoru.

Oceňována je i praktická architektonická tvorba Imke Woelk. Už jako studentka získala ocenění „Premio Internazionale di Architettura Andrea Palladio“ za návrh obytné budovy „The Eagle” (společně s Dirkem Altenem).

Teresa Borsuk

Velká Británie

Pollard Thomas Edwards

Britská architektka Teresa Borsuk je ještě s Andrewem Beharrellem hlavním partnerem v architektonické kanceláři Pollard Thomas Edwards (PTE), v níž působí od roku 1984. Architekturu vystudovala na The Bartlett School of Architecture na University College v Londýně. Absolvovala stáž ve Spojených státech na univerzitě v Kansasu. Po studiích zamířila do architektonické kanceláře DEGW specializující se na návrhy pracovního prostředí. V kanceláři Pollard Thomas Edwards pracuje především na projektech v oblasti bydlení, avšak v komplexním pojetí, včetně občanské vybavenosti. Kancelář klade důraz na profesionální a tvůrčí přístup v řešení celých lokalit, ať už nově budovaných nebo revitalizovaných.

Jejich návrhy hledají komunitní přesah a snaží se povznášet běžná místa nad rámec své každodennosti. Kancelář získala za dobu své existence na 200 různých ocenění, v posledních letech například cenu časopisu Building Design za rok 2017 a také v loňském roce uznání za udržitelnou praxi od Architects‘ Journal.

Z realizací Teresy Borsuk lze jmenovat Městské centrum Walthamstow v Londýně (2015) zahrnující multifunkční komplex se 121 apartmány a zázemím pro volnočasové aktivity, nebo obnovu mlýna Royal Gunpowder Mill ve Waltham Abbey (2009), za něž obdrželi autoři řadu ocenění, či rezidenční komplex 76 domů The Avenue v Saffron Walden (2014).

V roce 2015 získala Teresa Borsuk ocenění pro Ženskou architektku roku od britského Architects‘ Journal za úsilí o zlepšení rovnosti žen a mužů v praxi (pod vedením Teresy Borsuk vzrostl podíl žen v kanceláři Pollard Thomas Edwards, kterou aktuálně tvoří
na 150 zaměstnanců, nad 50 procent).

Michael Jakob

Švýcarsko

Michael Jakob je profesorem historie a teorie krajiny na hepia v Ženevě (škola inženýrství, architektury a krajinné tvorby). Vystudoval právo, filosofii, německou a francouzskou literaturu a literární komparatistiku na univerzitách ve Stanfordu, Paříži a Ženevě. Ve své teoretické činnosti a výzkumu se zabývá krajinou, estetikou, designem a současnou teorií vnímání a poetiky architektury.

Vyučuje rovněž estetiku a navrhování a ženevské univerzitě umění a designu HEAD a literární komparatistiku na univerzitě v Grenoblu. Působí také jako lektor na EPFL a je hostujícím profesorem na milánské polytechnice a akademii architektury ve švýcarském Mendrisiu. Hostoval také na Graduate School of Design na Harvardské univerzitě, Princetonu a ETH v Curychu.

Založil a vede časopis COMPAR(A)ISON, mezinárodní žurnál literární komparatistiky. Je šéfredaktorem edice „di monte in monte“ věnující se kultuře v horách. Je rovněž producentem dokumentárních filmů a působí i jako rozhlasový novinář. Nejznámější je jeho kniha Poétique du banc (2015). Byl kurátorem výstavy The Swiss Touch in Landscape Architecture (2014).

Etan Kimmel

Architekt Etan Kimmel je zakladatelem přední izraelské kanceláře Kimmel Eshkolot Architects, ve které pracuje se svojí ženou Michal Kimmel Eshkolot a od roku 2005 také s Ilan Carmi. Atelier má v současné době 18 zaměstnanců. Důležitým mottem celé architektonické kanceláře je environmentální odpovědnost a udržitelnost. Její záběr je široký, od urbanistických projektů přes veřejné budovy nejrůznějšího zaměření i privátní objekty až po práci s interiérem.

Kimmel vystudoval architekturu na izraelském technickém institutu Technion v Haifě, studoval také na Technické univerzitě v Delftu.

Kancelář Kimmel Eshkolot Architects má na svém kontě úspěšnou účast v řadě architektonických soutěží, především v oblasti veřejných staveb. Mezi nejvýznamnější patří národní památník padlých na hoře Herzl v Jeruzalému (2017). Ten byl v roce 2017 vyhlášen stavbou roku podle AI Magazine (už v roce 2011 přitom stejně uspěla jiná stavba od Kimmel Eshkolot Architects – Beit Halochem) a o rok později ho ocenil Royal Institute od British Architects (RIBA). Z dalších realizovaných projektů je třeba jmenovat archeologické muzeum Davidson Museum v Jeruzalému (2001), již zmíněné rehabilitační centrum Beit Halochem v Be’er Sheva (2010), budovu Steinhardtova přírodovědného muzea v areálu Telavivské univerzity (2018) nebo novou budovu Check-Point pro téhož zadavatele, která je před dokončením.

Už v roce 1993 získala kancelář Etana Kimmela první ocenění „Rokach Prize“, za práci na obnově telavivské židovské čtvrti Neve Tzedek. V roce 2011 pak byla oceněna nejprestižnější izraelskou cenou „Rechter Prize“ za projekt rehabilitačního centra Beit Halohem v Be’er Sheva na jihu Izraele.

Etan Kimmel se věnoval také akademické činnosti. Vyučoval na izraelském technickém institutu Technion, Fakultě architektury Telavivské univerzity a hostoval na Fakultě architektury TU v Delftu.

Iván Nagy

Maďarský architekt Iván Nagy vystudoval architekturu na Fakultě architektury Technické univerzity v Budapešti. Po ukončení školy působil rok v helsinské kanceláři ARRAK Architects. Do maďarského studia Építész přišel v roce 1993.

Z realizací Ivána Nagyho je třeba vyzdvihnout interaktivní vzdělávací centrum Mobilis v Győru (2011), administrativní budovu – sídlo banky – LC v Budapešti (2006), administrativní komplex VOC v Budapešti (2005) nebo kancelářský komplex vědeckého centra (Science Park) realizovaný rovněž v Budapešti (2003).

V roce 2008 obdržel Iván Nagy za přínos v oblasti architektury nejprestižnější maďarskou cenu Ybl Prize, pojmenovanou po architektu Miklósi Yblovi. O pět let dříve byl oceněn cenou Pro Architectura. V letech 2002 a 2012 byly jeho realizace mezi nominovanými na evropskou cenu Mies van der Rohe Award.

Studio Építész se úspěšně účastní řady architektonických soutěží. Iván Nagy působí také jako porotce (např. v letech 2017 a 2018 v porotě slovenské Ceny Dušana Jurkoviča).

Vedle praxe se Iván Nagy realizuje také v akademické sféře, je docentem na Fakultě architektury Technické univerzity v Budapešti. Od roku 2017 je rovněž členem Maďarské akademie věd a od roku 2018 také Széchenyiho akademie literatury a umění.

Julien Rousseau

Francouzský architekt Julien Rousseau vystudoval architekturu v Londýně na Kingston University, kde působil v ateliéru Patricka Lynche. Posléze se uplatnil v architektonické kanceláři Foster + Partners, kde pracoval na široké škále projektů, například Hearst Tower a Canary Wharf Station. Účastnil se také řady soutěží, s Bathilde Milletem vyhrál Europan 6 v Roubaix. Ve Francii se účastnil workshopu Renza Piana, kde pracoval na dvou významných projektech – Chicagském institutu umění a londýnské věži the SHARD u Tower Bridge.

V roce 2007 založil Rousseau v Paříži s partnery Lucou Battagliou a Ulissem Gnesdou kancelář FRESH Architectures. Věnují se komplexní činnosti, včetně územního plánování a řešení interiérů. Rousseau působí i jako hlavní manažer kanceláře, stará se o její rozvoj i veškeré projekty. Z realizovaných projektů lze jmenovat například tři pařížské rezidenční komplexy – Origami XXL (2018), přestavbu neoklasicistní budovy Avenue Montaigne (ve výstavbě) nebo bytový dům Stalingrad (2013).

Ateliér FRESH Architectures se úspěšně účastnil řady mezinárodních soutěží, např. projektové soutěže OMC na rozšíření centra Williama Rapparda v Ženevě nebo v roce 2009 získali zvláštní ocenění v mezinárodní architektonické soutěži Walz of the Wind – Skyscraper competiton, zaměřené na mrakodrapy, vypisované magazínem eVolo v New Yorku. Úspěšně soutěží také ve Francii, především s projekty zaměřenými na bydlení. V roce 2014 se dostali mezi 40 nejlepších týmů s autory mladšími 40 let – 40under40 Design Awards.

Julien Rousseau je spoluautorem zprávy o udržitelných městech (společně s Claudem Vasconim, Francisem Solerem a Rudym Riciottim).

Michal Sulo

Slovenský architekt Michal Sulo vystudoval architekturu na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě a také na Katalánské polytechnické univerzitě v Barceloně. S Miriam Liškovou založili v roce 2003 studio SLLA Architects, které působí v Bratislavě.

Kancelář se neomezuje pouze na Slovensko, projekty realizuje také v České republice, Rakousku, Španělsku nebo Keni. Zaměřuje se na obnovu území hromadného bydlení a územní rozvoj.

Kancelář SLLA Architects sbírá úspěchy v mnoha architektonických soutěžích i ocenění za své realizace. V České prostředí je nejznámější Komunitní centrum Máj (2014) v Českých Budějovicích, které bylo vítězným návrhem architektonické soutěže a posléze si vysloužilo v roce 2015 na Slovensku ocenění CEZAAR v kategorii Občanské a průmyslové budovy, ocenění Finalista v České ceně za architekturu 2017 nebo například nominaci na Mies van der Rohe Award 2017. Za zmínku stojí také projekt obytného komplexu Siemensäcker B3 ve Vídni (ve výstavbě), včetně územní studie této lokality anebo první místo v soutěži na řešení 84ha plochy ve Vídni – Cluster/Streetscape. Ve spolupráci s dalšími institucemi v zahraničí se podílejí na Programu UN Habitatu – Bezpečnější města.

V roce 2016 reprezentoval atelier SILLA Slovensko na Fuoribiennale (součást Architektonického bienále v Benátkách).